Skautská praxe sipka Oheň 1

Oheň 1
31. května 2013 | gladiator01    print   pdf   

Oheň

Oheň je jedna z nejdůležitějších věcí pro přežití v přírodě – zajistí nám teplo, úpravu potravy, vody, ochranu před zvěří či hmyzem.

Oheň je náš ochránce, ale i nepřítel. V krajní situaci může i zachránit život. Nekontrolovaný však způsobí velké škody, nenecháváme ho proto bez dozoru.

Pokud někam jedeme, předem bychom se měli informat zda v dané oblasti můžeme oheň rozdělat. Např. v národních parcích je to zákazané.

 

Výběr místa

Pokud je to možné zapalujeme oheň alespoň 50m od lesa, křoví, … V opačném případě musíme být zvýšeně opatrní a přizpůsobíme jeho velikost vzhledem k okolnímu prostoru. Oheň nikdy nerozděláváme v bezprostřední blízkosti stromu nebo pařezu – mohl by prohořet do kořenů a pod zemí se šířit. Pozor na převislé větve.

 Vybíráme lokaci, která je chráně před větrem. Pokud je opravdu silný vítr můžeme udělat ďolík v zemi.

 

Příprava ohniště

Místo ohniště a okolo něj (cca do vzdálenosti 2m – podle velikosti ohně) pečlivě vyčistíme od hořlavého materiálu (suchá tráva, listí, jehličí …) až na holou zem. Pokud děláme ohniště na trávě vyrýpneme drn, který uložíme do stínu.

Ohniště obložíme kameny. V žádném případě nepoužíváme kameny z potoka, mokré kameny nebo ty které by mohly prasknout (např. při nárazu znějí dutě, prasknou nebo se drolí) můžou vybuchnout. Dále jsou nevhodné měkké rudy – např. břidlice.

 Kameny slouží nejen k usměrnění ohně,  ale i zadržují teplo.

 

Příprava ohně

Nasbíráme dostatečnou zásobu dřeva pro přikládání i na podpal. Vybíráme suché dřevo, které dobře hoří. Nelámeme živé větve ze stromů, použijeme větve ze země nebo již mrtvé/suché ze stojících stromů (soušek).

Do již rozhořelého ohně můžeme přidat i zelené (živé) dřevo, sníží se tak rychlost hoření.

Mokré nebo zelené dřevo ale kouří.

Měkké dřevo – hoří rychle a dělá jiskry.  Např.: smrk, jedle, borovice.

Tvrdé dřevo – hoří pomalu a vydává větší množství tepla. Např. dub, buk.

Troud

Troud je látka, která lze snadno zapálit, v nejlepším případě chytne i od jiskry – březová kůra, sucha tráva, mech, dřevěné hobliny, papír, peří, bavlněná vlákna, rozmělněné šišky, suché jehličí …

Podpal

Dřevo, které použijeme k rozdmýchaní plamenů z troudu. Slabé větvičky ze suchého měkkého dřeva. Dřevo na podpal je vhodné brát z větví, které se nedotýkají země (ze stojících soušek,…), aby nebylo navlhlé.

Dobré jsou například tenké smrkové větve – chrastí.

 Z větve si můžeme vyrobit podpalovač, tak že děláme mělké zářezy a vytváříme tak na klacku hobliny.

 

Rozdělání ohně

Nejprve dáme troud a přes něj podpalové dřevo. Po rozhoření přidáváme silnější větve.

Oheň potřebuje ke svému hoření dostatek vzduchu, proto dřevo pokládejte volně, aby se plamen hned neudusil.

Foukáním urychlíme vznícení paliva – pozor ale na vdechnutí kouře nebo nevolnost  (pokud se nám zatočí hlava musíme okamžitě přestat, abychom neupadli do ohniště).

 

Uhašení ohně

Po ukončení táboření oheň řádně uhasíme – rozhrneme uhlíky a pořádně prolijeme vodou (pokud ji máme dostatek). Zbylé dřevo uklidíme.

Drn vrátíme na místo a případně ho pokropíme vodou, aby se tráva rychleji vzpamatovala.

Místo můžeme poházet větvičkami, apod. aby splynulo s okolím.



zdroj:
WISEMAN, John. SAS - Příručka jak přežít. Svojtka&Co., 2002